Už od roku 2010 dáváme chudým nepálským dětem a sirotkům naději
Poskytujeme jim ubytování, výchovu, jídlo, oblečení, hygienické potřeby… Věříme v sílu vzdělání a skutečného přehledu. Bez něj děti v dnešním Nepálu, kde je nejsilnější ekonomikou turismus, zkrátka nemají šanci svůj život změnit k lepšímu.
V chudých nepálských vesnicích nefungují rodinné vazby stejně jako u nás. Rodiče často své děti opouštějí, nechávají v bídných podmínkách a o jejich zaopatření a výchovu nejeví zájem. „Naše“ děti rodiče často vůbec nemají. Důvody jsou různé – zahynuli kvůli nedostatečné lékařské péči, stali se obětí ničivého zemětřesení v roce 2015, nebo je rodiče jednoduše opustili. Zpravidla otcové v rodinách často úplně chybí. Pro děti pak zůstává jedinou jistotou budoucnost o suché rýži, život na ulici nebo na poli a absence vzdělání. Před tím, než přišly k nám, tak některé z dětí neznaly nic jiného, než nocleh na udusané hlíně a dřinu na poli.
Všem našim dětem také hradíme studium, i s ním spojené náklady, na soukromé škole. Státní nepálské školy jsou totiž velmi zpátečnické a nevyhovující. V naší soukromé škole probíhá část výuky v angličtině a přístup učitelů je v porovnání s nepálským školstvím téměř světový. Víme, že nespasíme celý Nepál. Každý osud, který změníme, ale dává naději celé komunitě!
V domově se o děti starají tety, strejdové i dobrovolníci z Čech. Když je to možné (a hlavně když o to mají zájem), mohou s námi bydlet i rodiče dětí. Dětem snažíme dávat obyčejný, bezstarostný život, který je pro většinu českých dětí samozřejmostí. Bereme je na výlety, aby viděly okolní svět a učíme je souvislostem a všeobecnému rozhledu. Pro sirotka z izolované himalájské vesnice může být i obyčejná návštěva ZOO nebo pizza na výletě v Káthmándú úplný trhák! Razíme také náboženskou i etnickou toleranci. Najdete u nás děti různých společenských původů a vyznání; od tibetských slečen Tenzin a Sumit po dívky z nejnižších kast tzv. „nedotknutelných“. Děti vedeme ke snášenlivosti a rovnoprávnému vnímání světa – a to v prostředí, kde kasty hrají v každodenním životě stále zásadní roli.
Problémem Nepálu není, že by jeho obyvatelé byli hloupí, líní či neschopní. Spousta Nepálců potkala západní turisty, udělala si obrázek o „našem světě“ a sní o tom, že by do něj mohla zapadnout. Chtěli by také vystudovat, naučit se jazyky, cestovat a stát se manažery, programátory či konzultanty – jako my. S otevřeným myšlením i prostředky by mohli pomoct svým příbuzným, své vesnici, své zemi… Smůla je, že oni nedostanou šanci. Narodit se v zapomenuté vesnici v nepálských horách nebo na periferii hlavního města předurčuje člověka k tomu strávit celý život prací na poli nebo žebráním v ulicích. Přitom vymanit se ze zdánlivě začarovaného kruhu nemusí být pro šikovného Nepálce tak těžké – když mu někdo na začátku podá pomocnou ruku.
