Šéfka Ashmita

Jak se objeví nový dobrovolník, hned ji má kolem sebe – nejprve v pokoji, pak na posteli a brzy v náručí :) Je krásná a zcela určitě z ní vyroste taková ta femme fatale – všichni bychom jí to přáli, protože postavení typické nepálské ženy v domácnosti není vůbec nic, co bychom kterékoli z „našich“ holek přáli :( Na druhou stranu je třeba si na ni dávat pozor! Díky jejímu odzbrojujícímu úsměvu si nejeden dobrovolník dlouho nevšiml, že ve skutečnosti je to takový andělíček s růžkama, a že rozhodně není náhoda, že se smetákem v ruce je ji vidět výhradně a jen tehdy, je-li právě nějaký dospělý v dohledu ;) Ashmita má dvanáct let a chodí do sedmé třídy. Ráda navštěvuje nová místa – děti se snažíme co nejvíce brát na výlety, aby jako Nepálci Nepál trochu poznali. Také ji baví malovat a prý číst příběhy a poezii (no, abych byla upřímná, nevybavuji si, že bych ji kdy u knihy viděla :)). Ráda se parádí, je spontánní, optimistická a neskutečně milá. Vždycky ráda přiskočí pomoct – hlavně k vaření (třeba když jsme dělali české „speciality“: bramborový salát a řízky). Nejvíc jí ale chutnají tradiční tibetské knedlíčky momo, které se dají plnit jak masem, tak zeleninou. Ve škole má nejradši předmět science (biologie, chemie a fyzika dohromady) a ráda by se stala učitelkou. Ashmita pochází z velmi chudé rodiny z Káthmándú. Má pět vlastních sourozenců, z nichž jedna sestra je postižená. Zbytek žil s maminkou ve velmi prostém pokojíku spolu se třemi dcerami manželovy sestry, protože ta je opustila :( Přestože je rodina velmi chudá, matka vždy pečovala o to, aby děti chodily do dobré školy, kvůli čemuž se často i zadlužili. Otec totiž pracoval jako nádeník, a tak když třeba onemocněl, ocitla se rodina absolutně bez příjmu. Postupně jsme se rozhodli pomoci celé rodině – dnes u nás žijí všechny děti i s rodiči, kteří s chodem domova pomáhají. „Punmagerovci“, jak jim mezi sebou říkáme, jsou naše zlatíčka – co se úklidu týče, děti jdou příkladem pro celý domov!