Sunina je jedním slovem prostě holčička :)
Suninu potkal rodinný osud, který mezi dětmi z našeho domova není výjimečný: otec se znovu oženil a o první ženu a dítě přestal mít zájem. Bohužel i maminka Suninu opustila a Sunina tak zůstala v péči své velmi staré babičky. To je v Nepálu vážně dost smutná vyhlídka.
Znamenalo to pro ní hladovění o rýži a s chozením do školy se mohla rozloučit rovnou :( Je z velmi odlehlého distriktu, kam se trvá dostat dva dny a noc – když to jede! Naštěstí i tak je v mnoha ohledech Nepál jedna velká vesnice a přes strýčka jedné z našich starších dívek jsme se o ní dozvěděli. Sunina je sladká dívenka, která miluje především džus. Ano, čtete správně. Doma na vesnici pila asi jen vodu, protože takovéhle nadšení z džusu jsme ještě neviděli. Kdykoli dostane kapesné, běží hned do sámošky na rohu a pak blaženě upíjí džusík. Ve škole je Sunina moc ráda a učení jí jde velmi dobře. Perfektně se vyjadřuje a opravdu moc hezky povídá. Když jsme jí k narozeninám koupili krásné princeznovské šatečky, byla dojatá k slzičkám. Miluje být mezi ostatními holčičkami z našeho domova, hrát si s panenkami, švitořit a radovat se z krásné příležitosti, kterou dostala. K absolutnímu štěstí jí stačí džus, škola, hraní a spánek :)
Sapana pochází z té nejnižší kasty „nedotknutelných“
Kasta Pariyar má jednoznačně nejhorší postavení. Je jen málo věcí, co nedotknutelní smí vykonávat za činnosti; jsou to ty nejpodřadnější práce pro vyšší kasty, za kterou dostávají jednou za měsíc suchou rýži... Je to zneužívání zoufalých lidí.
Maminka Sapany na vesnici opravuje bohatším vrstvám oděvy, ale jinak se nesmí k ostatním ani přiblížit či se dotknout cizího majetku. Nikdo z této kasty nemá šanci změnit své postavení či svou budoucnost, společnost to jednoduše nepřipustí. Je to skutečný zázrak, že se dívky s příjmením Pariyar ocitly v hlavním městě a dostaly šanci chodit do školy. Ze začátku to nemají jednoduché, musí se naučit základy angličtiny i hygieny, přeci je do teď žily v odříznuté vesničce hodiny a hodiny vzdálené od nejbližšího města. Sapana je ale neuvěřitelná! Všechno ji zajímá, všechno ji baví. Má výborné chování, disciplínu a nadšení chodit do školy, hrát si s ostatními dětmi a zažívat pohodový život mladé dívky. Nejen ona teď přispívá svým skvělým příkladem k tomu, aby Nepál s každou novou generací dostával novou tvář – její noví sourozenci i jejich pověrčivý příbuzní názorně vidí, že kasty jsou minulost!
Stydlivá, ale moc chytrá Usha
Něžná kráska Usha Mainali se k nám přistěhovala pár měsíců po své sestřičce Nishe. Stejně jako jí se totiž rodiče po narození syna víceméně zřekli.
Její rodiče jsou velmi chudí, nevzdělaní farmáři, kteří mají více dětí, než kolik jsou schopní uživit. A bohužel i více, než kolik uživit chtějí: co se jim narodil vytoužený syn, nemají potřebu dcery nijak vychovávat. Usha byla ze začátku stydlivounká, stejně jako byla Nisha. Je ale velmi chytrá a ve škole se chytla tak rychle, že rychle strčila zkušenější sestřičku do kapsy :) Nisha jí moc podporuje, pomáhá jí s učením, uklízením, mytím a tichá Usha pomalu pookřává. Co si budeme povídat, asi hodně pomohlo i dobré jídlo, které je v porovnání s tím, co měla na vesnici, velký luxus. Miluje sladké, takže z dortů na našich narozeninových oslavách je úplně nadšená. Když k narozeninám dostala nové čisté šatičky, dort a oslavu s tanečním vystoupením, bylo i na jejím zaraženém obličejíčku vidět nadšení a radost :)
Nirmala boří mýty o nedostatečnosti nejnižší kasty
Příslušníkům kasty Pariyar, neboli nedotknutelným, se často přezdívá hlupáčci. Rodiny nedotknutelných mohou jen šít, nesmí pracovat na polích, nesmí se dotknout jídla, vody, dokonce ani nesmí ani vejít do dveří jiných lidí…
V odlehlých vesnicích Himalájí jako by se zastavil čas, stále se věří na pověry, že tito lidé mohou přinést smůlu a smrt. Do našeho domova ale Nirmala nepřinesla nic než radost! :) A celá naše velká, etnicky, nábožensky a kastovně pestrá rodina názorně všem okolo ukazuje, že kastovní systém je už přežitý. Nirmala by s přehledem svou samostatností a motivací strčila do kapsy většinu dětí u nás. Když ji náš vychovatel Umesh doučuje matematiku, prý se občas při vysvětlování pěkně zapotí :) Je do učení vážně dost zapálená, dělá velké pokroky a vůbec se nebojí vysokých met: chce být úspěšnou lékařkou či učitelkou. Největší změnou pro ni ale není možnost chodit do školy a bydlet ve velkém, hezkém domově v hlavním městě. Hlavně po té osobnostní a emoční stránce je pro ni život s námi tím největším darem – rovnocenné zacházení je pro ni i Sapanu novinkou.
Slabounká Ankita má štěstí v neštěstí
Devítiletá Akita to se svým vrozeným problémem se srdcem paradoxně vyhrála – díky tomu, že se jí rodiče zřekli, žije teď u nás a místo práce na poli chodí do školy. Jak by měly všechny její sestřičky…
Po narození měla problémy se srdcem a prodělala těžkou operaci. I tatínek je dlouhodobě nemocný a celý život bojuje s dýchacími problémy. Je nevzdělaný a bez práce. Maminka pracuje jako námezdní dělnice a pomocnice, do čehož nutí i ostatní starší sestry Akity. Bohužel je to pro ně zmařený život, který bude přesně kopírovat ten, který měla jejich matka. A to i přesto, že tito rodiče svým dcerám dovolují chodit do státní školy! Jejich úroveň je totiž tak mizerná, že se po základní školní docházce stejně nemají šanci dostat na střední školu a studovat dál. Naše milovaná Ankita tak díky své nemoci vážně vyhrála loterii – rodiče ji nechtěli, nebyla jim k ničemu… Ale my už bychom bez ní být nechtěli. Ve škole jí to jde moc dobře, úkoly dělá pilně a svědomitě a s ostatními holčičkami se se stejnou pílí věnuje hraní s panenkami a trénování tanců :)
Subina je moc vděčná za šanci u nás žít a studovat
Subina má narozdíl od ostatních našich dětí výjimečně milující rodiče – a právě pro to nás poprosili, abychom se jí ujali…
Subininy rodiče jsou velmi staří – kromě ní mají už dospělou vdanou dceru a ženatého syna. Nemajetní rodiče se snaží jaksi přežít obchodem s buvolím mlékem, ale na uživení Subiny jim peníze ani síla nestačí. Žijí navíc ve velmi nedostupné části hor, kde není ani v několikahodinovém okruhu žádná škola, čili žádná možnost vzdělání. Naši místní vychovatelé proto vyslyšeli jejich prosby, abychom jejich dceři dali lepší budoucnost. Chtěli pro ni to nejlepší… Tak se snažíme nezklamat. Subina je moc hezky vychovaná, slušná a ráda pečuje o malé děti i pomáhá v kuchyni. Je velmi disciplinovaná, vše má vždy udělané včas. Největší radost jí dělá, když ji chválí učitelky a vychovatelky a to, že může žít tady u nás v čistotě :)
Zosobněná elegance Sangita
Rodiče Sangity jsou farmáři téměř bez jakýchkoli příjmů – to je ale neodradilo od toho mít tolik dcer, dokud se jim nenarodil syn. Sangita tak pochází se sedmi sestřiček z nichž jedna, Sabina, u nás bydlí také.
K bídnému životu Sangity a jejích sester bohužel ještě přispěla smrt jejich tatínka. Vysílená a nemocná matka své děti nedokázala zabezpečit, takže se dívky musely naučit o sebe i o pole postarat velmi brzy, aby měly, co k snědku. Když jejich příběh naše vychovatelka Sudha vypráví, je na ní vidět radost, že zrovna dívkám jako jsou tyto dáváme domov a vzdělání. Nechtěné dcery z extrémně tradičního, patriarchálního prostředí by v nepálské společnosti měly budoucnost vytyčenou velmi jasně. Naštěstí se těmto dvěma podařil malý zázrak svému předurčení uniknout :) A velmi si toho váží. Jedenáctiletá Sangita je disciplinovaná, šikovná a pořád se usmívá. Ve škole se vždy snaží, co to jde a je aktivní i po škole – snaží se vynikat v tanci i ve zpěvu. Dobře se o sebe stará, umí se krásně česat a učí to i ostatní dívky, které pochází z chudých vesnic a hygienu a česání copánků ještě nepovažují za příliš důležité :) O Sangitě i její sestře Sabitě se říká, že působí jako dívky z bohaté rodiny. Vypadají a nosí se prostě tak nějak jinak, s přirozenou klasou a elegancí.
Samostatná a samotářská Manisha
Manishina maminka žije ve velké bídě v bohem zapomenuté vesnici. Po napadení turem přišla o zrak a tím bohužel i možnost pracovat na poli a jakkoli si přivydělat. Navíc po ničivém zemětřesení v roce 2015 přišla Manisha a její sestry o ten skromný domov, který předtím měly.
Nejmladší sestry se ujal starostlivý strýček, který nás také požádal, zda bychom mohli šikovnou Manishu přijmout k nám – a dát jí tak nejen střechu nad hlavou, ale i výjimečně dobré vzdělání, které by se jí jinak nikdy nedostalo. Možnosti chodit na soukromou školu si Manisha opravdu považuje. Je to nesmírně pracovitá dívka, které stačí ke štěstí málo: uklidit si pokojíček, dát si večeři, otevřít knížku a v klidu se učit. Je pintlich úplně ve všem, na co sáhne :) Má vždy ukázkově uklizený pokojíček, perfektně se stará o své věci a téměř vždycky jí uvidíte s knížkou v ruce. Moc si nehraje a je to snad jediná dívka u nás, která nijak zvlášť ráda netančí. Jde jí prostě o vzdělání a o dobrý prospěch ve škole! Starších dívek se chodí ptát, když něčemu ve škole nerozumí a mladším dětem zase radí, jak si ustlat (případně je popožene s úklidem). Upřímně, takový zájem a pracovitost se často v Nepáu nevidí a my jsme moc rádi, že můžeme Manishe splnit její sen – studovat v Káthmándú!
Trémař s velkým srdcem Sujan
Jeho maminka spáchala sebevraždu a jeho tatínek se znovu oženil. Bohužel v Nepálu není neobvyklé, že rodiče své „staré“ děti opustí, když uzavřou nový sňatek...
Bydlí u nás od půlky roku 2015 a pochází z vesnice téměř na hranicí s Tibetem. U nás je ale moc spokojený a kromě všech jeho nových sourozenců ho milují i učitelé! Nejradši má matematiku a naopak nemá rád nepálštinu, která je prý strašně těžká na čtení :) Až bude velký, touží být řidičem jeepu. Veselý Sujan je trošku trémař, ale hlavně nesmírně hodný kluk (v porovnání s ostatními kluky úplný andílek). Ze začátku toho s lidmi moc nenapovídá. Oproti ostatním klukům se drží trošku zpátky a jen tak zlehka napodobuje, co za lumpárny zrovna dělají. Když ale okolo nikdo není, zničeho nic přijde, chytne vás za ruku a začne něco vyprávět... A jeho otevřená citlivá duše a srdce na dlani člověka úplně dostane :)
Na pohled bezbranná Arpana
Šikovná Arpana Neupane u nás žije se svou sestřičkou Archanou. Příběh jejich rodiny je téměř hororový. Jejich otec se prý pokusil jejich maminku zabít, než ji opustil pro novou ženu.
Dcery a první žena ho vůbec nezajímaly a nechal je napospas totální bídě. Ve vesnici, odkud pochází, je i suchá rýže nedostatkovým zbožím a lidé zde jedí jen kukuřičnou kaši. Maminka občas někomu vypomáhala na farmě, ale na na obživu dvou dcer to nebylo... Arpana je moc ráda, že může žít u nás, ve škole se nejradši učí nepálštinu, ale baví ji všechno! Sní o tom, že bude učitelka na vesnici, postará se o svou maminku a pomstí se za tátu. Je sice na pohled milounká a bezbranná, ale má v sobě i velkou sílu! Je to trochu diktátorka, děti ráda komanduje, svolává je k večeři, nutí je uklízet – a děti si kupodivu nestěžují a poslouchají :)
Veselý Arun má čistou, jemnou duši a nakažlivou energii
Arun Pun Magar se narodil své mamince předčasně, tak je – jak říkají děti – trošku legrační :) Vypadá trošku jinak než ostatní, ale nikoho by ani nenapadlo, se k němu chovat jinak!
Všichni ho bez rozdílu přijímají. Možná je to i tím, jak je přátelský ke všem dětem i dospělým! Vždy se snaží, aby byli vychovatelé a učitelé spokojení. Ve škole je také moc snaživý a často ráno při dělání úkolu vyhraje cenu vychovatelky Sudhy za nejlépe odvedenou práci :) Je talent na matiku, hned se u nás sám naučil násobilku! Také rád čte a miluje fotbal, i když má lehkou disfunkci nožiček a nemůže dovádět úplně stejně jako ostatní děti. Také má problém s nosními dutinami a pořád mu teče z nosu, tak to na něj zkoušíme s jógou :) Malého Aruna a jeho maminku bohužel tatínek opustil a nikdo neví, kde je. Když se v Nepálu zřekne muž rodiny, je to pro ně katastrofa. Maminka je velmi slabá, nemocná, nevzdělaná a z nízce postavené kasty. S Arunem byli bez domova a bydlívali porůznu u vzdálených příbuzných. Teď má Arun mnohonásobně lepší podmínky k životu, zázemí, lásku, vzdělání a sourozence, kteří ho milují!
Věčně rozesmátá Akriti
Rozesmátá Akriti Chaudari s námi žije od dubna 2015. Proč? Bohužel rodiny z kasty Chaudari mají, co se týče dětí, jasno: starají se jen o své syny.
Dcery jsou jen od toho, aby se co nejdříve provdaly a šly bydlet k někomu jinému. Akriti je navíc příslušnice kmenu Tharu, kteří si přezdívají „lidé lesa“. Ač to zní romanticky, život v extrémní chudobě, nedostupnost vzdělání a výdělku vede k opakování osudu každé další generace. Její rodiče neumí ani číst a psát, maminka uklízí u bohatých lidí, kteří u nich na vesnici vlastní většinu pozemků a tatínek se v Terajích stará o cizí zvířata. Bohužel podobných rodin a dívek bez péče a pozornosti je tam spoustu. Akriti je ovšem úplně báječná. Vždycky má úsměv na tváři, snaží se být přátelská a kamarádit se se všemi. A to byla ze začátku skoro pořád potichu – neuměla totiž ani pořádně mluvit nepálsky. Dobře tancuje a jednou z ní bude skvělá tanečnice. Ve škole se učí pomalu, ale jistě! Je na ní vidět vděčnost a snaha tento velký skok v jejím životě zvládnout.
Šestiletá Menuka je naším benjamínkem
Maličká Menuka má smutný příběh: tatínka nemá a o mamince také nic nevíme. Její neštěstí se ale otočilo ve štěstí a Menuka má teď dětství, jaké si zaslouží.
Menuky ujala tetička, která v našem sousedství provozuje malý obchůdek – něco mezi lékárnou a drogerií. Naštěstí se před nedávnem dozvěděla o našem domově a poprosila nás, zda bychom Menuce pomohli. A to my moc rádi! Teta Menuky je skvělá a dělá, co může: chodí nás navštěvovat a pomáhá nejen Menuce, ale i ostatním dětem, když někdo marodí. Menuku mají všichni moc rádi a Menuka má ráda svět. Miluje si hrát s ostatními holčičkami s panenkami, ráda zpívá, ale i čte a máme obrovskou radost, jaké má dobré známky. Má rozkošný hlásek, pořád o něčem švitoří a je to obrovsky spokojená holčička, která je nadšená z každé maličkosti.
Ochotná Manju miluje vaření a sní o hotelnictví
Manju Ghartimagar na jedno ucho od narození neslyší a sluch v druhém se jí bohužel rapidně zhoršuje.
Její rodina bohužel žije v naprosté bídě v odlehlé části Nepálu. Nemají, jak a čím nakrmit své dcery, natož na pokrytí výdajů spojených s léčbou. Hrozí, že přijde o sluch i v druhém uchu, tak se snažíme pomoci, jak to jde. Manju u nás máme od doby, kdy celou vesnici její rodiny v roce 2015 srovnalo zemětřesení se zemí. Manju a její mladší sestra Anju se tak ocitly bez střechy nad hlavou a s opravdu bídnými vyhlídkami do budoucna. Naštěstí o nich slyšela teta jedné z našich dětí a poprosila nás, zda bychom je nemohli přijmout k nám. Obě dívky tak dostaly příležitost změnit své životy a budoucnost o stoosmdesát stupňů. A tuhle šanci obě popadly za pačesy :) Manju jde perfektně hlavně nepálština a matematika. Kvůli své nedoslýchavosi občas ve škole nestíhá, ale o to víc se snaží! Často říká, jak by ji bavilo pracovat v hotelovém managementu, tak až budeme zanedlouho vybírat a hledat střední školu, určitě jí v tom podpoříme. Kromě učení moc ráda pomáhá v kuchyni, ráda vaří a ještě raději ujídá :) Nemáme pochyb, že bude skvělá hotelová šéfová!
Vtipná a pohodová tanečnice Sabina
Sabina pochází ze sedmi sourozenců, o které se jejich maminka po smrti otce nedokázala postarat. Od jedné známé dostávala maminka pro své děti oblečení z druhé ruky, ale jinak neměla vůbec žádné prostředky a možnosti, jak své děti uživit.
Ženy mají v Nepálu výrazně horší postavení, než muži – v rodinách jsou to často jen synové, kterým se dostane vzdělání. Po smrti manžela, živitele rodiny, je proto nevzdělaná žena v izolované vesnici daleko od civilizace vydaná napospas osudu bez šance rodinu zaopatřit. Sabiny a její sestry Sangity jsme se ujali v roce 2015 po té, co nás o podporu poprosili společní známí. Od první chvíle je tu Sabina šťastná a život v hlavním městě, chození do školy, lekce tance a spoustu nových kamarádů si užívá naplno. Je velmi pohybově a hudebně nadaná, krásně tančí i zpívá. Je tak talentovaná, že jí stačí slyšet písničku jednou a hned ji umí zazpívat! Ve škole jí jde nejlépe nepálština, ale jinak je pro ní výuka v angličtině přeci jen ještě poměrně náročná. Rozhodně to ale není žádný flákač! Nás moc baví pozorovat, jak z prosté, nevzdělané dívky z vesnice vyrůstá velká slečna. Teď si chce jako ostatní starší dívky založit Facebook a my jí moc fandíme. Bude z ní skvělá, moderní nová nepálská generace :)
Praštěná Puja
Puja je naše nejveselejší tanečnice s obrovským charismatem. Bohužel to nebránilo jejímu otci v tom, aby se jí chtěl zbavit ze své péče.
Rodina devítileté Puji Mainali jsou sice chudí, ale poměrně vzdělaní farmáři. To ovšem není záruka charakteru a její, na pohled agresivní otec, na nás velmi tlačil, abychom se Puji ujali. Ač není Puja z tak zoufalých poměrů jako ostatní děti, vzali jsme ji k nám. Upřímně, prostě jsme si nechtěli představovat, co by s ní bylo, kdyby zůstala nechtěná dcera doma s otcem. Puja je i přes to, že je trochu oplácaná, fantastická tanečnice! Je chytrá, společenská a výjimečně dobře se učí. Pořád dělá nějaké obličeje, culí se a bezvadně zapadla. Ze všeho nejradši prý chodí na výlety a jí tradiční nepálské plněné knedlíčko-taštičky mo:mo :)
Sushila s okouzlujícími ďolíčky v tvářích pochází z pro nás skutečně nepředstavitelné bídy.
Bída, která panuje v její odlehlé vesničce v Himalájích, je prý těžko představitelná i pro místní. Dokonce i obyčejná rýže, národní porkm Nepálu, je tam považovaná za luxus, kterého se dostává jen nejbohatším.
Není tam téměř nic, jen nekonečná zima. Místní tedy většinu roku tráví zalezlí se svými zvířaty, spí a jí, co se jim podařilo vypěstovat. No, není to život s moc dobrými vyhlídkami. Zničení a nevzdělaní rodiče Sushily ji milují, ale dokázali jí sotva nakrmit. Jako spousta nepálských rodičů pro své dítě chtěli lepší život a naději, že se bude mít lépe než oni. Časté je ale bohužel i to, že se takto chudí lidé z hor o své děti ani starat nechtějí a raději je pošlou pryč, ať se o ně postará někdo jiný :( Na prosby rodičů a jedné známé, která provozuje v Nepálu podobnou charitu, jsme se rozhodli nadšené Sushily v roce 2012 ujmout. Třináctiletá Sushila je fantasticky slušná, velmi dobře vychovaná a krásně tančí. Ráda se učí a možnost chodit do školy pro ni prostě není samozřejmostí. Stejně tak luxusní, teplé a výživné jídlo, teplá postel a spoustu aktivit, které s dětmi podnikáme. Chtěla by být učitelka, na kterou si s menšími dětmi ráda hraje a myslíme, že v tom bude vážně skvělá. Rodiče Sushily jeví o svou dceru velký zájem a dokonce, když mají peníze, přijedou se o větších svátcích za Sushilou podívat. Ví, že jí svěřili do těch nejlepších rukou a jsou šťastní, že ji vidí prosperovat a budovat zcela jiný život, než pro který byli odsouzeni oni...
Sujita je jemná dívka, která u nás bydlí se svým bráškou, Sujitem.
Usměvavá Sujita to doma na vesnici neměla lehké – její maminka je němá a tatínek byl hluchý. Píšeme „byl“, protože před lety kamsi zmizel...
Jak si možná umíte představit, lidé s postižením nemají v nepálské společnosti šanci najít si práci či získat jakoukoli podporu od státu. Sujita je hodná a šikovná dívka, která bere všechno velmi zodpovědně, miluje své nové sourozence a váží si šance chodit do školy. Nemá ráda, když kluci při hodinách zlobí a dělají hluk, protože jí to ruší :) Nejraději má přírodní vědy, ale ještě neví, čím by chtěla být. Moc hezky zpívá, takže prý klidně zpěvačkou!
Sujit, kterému říkáme „fast angry, fast happy“ :)
Možná je to ale trochu nefér. Vážně je většinou spíš happy! Jeho krásná energie a úsměv rozsvítí místnost, i když zrovna nejde proud :) Bydlí u nás od začátku roku 2015 se svou ségrou. Doma na vesnici to totiž neměli úplně lehké – maminka je němá a tatínek byl hluchý.
Opuštěná maminka tak živořila a své děti nezvládla pomalu ani nakrmit. Sujit i jeho sestřička Sujita (no my ta jména nevymýšlíme:)) jsou u nás moc rádi, milují domov, školu, všechny své sourozence i vychovatele. Sujit je velmi učenlivý, bystrý a zlobí jen tak akorát. A je to velký komediant. Miluje fotbal a klidně si zakope i s holkama! Ale bacha, jak se naštve, hned by holky tahal za copy. A když ho holky napráskají, většinou se vzteky rozbrečí... No, říkáme o něm, že je „fast angry, fast happy“!
Hvězdná Monika
Osmiletá Monika k nám přišla z vesničky vysoko v horách z oblasti Ramechhep, kde není jednoduše prostě nic. Dokonce ani práce na poli.
Školy jsou vzdálené hodiny chůze, mají příšernou úroveň, fyzické tresty jsou na denním pořádku. Ale hlavně, tradičně smýšlející rodiče své dcery do školy ani neposílají. Chlapcům se ještě vzdělání dostane, ale úděl dívek je jiný: práce na poli, služba otcům, často alkoholikům, praní, vaření. Ideální je dívku co nejdříve provdat a dostat ji z domova, aby ji rodina nemusela živit. Uf, ano, i nám je z toho těžko. Moničiny rodiče nejsou špatní lidé, jen tak to prostě v Nepálu je. Otec celé dny profláká, maminka pomáhá u bohatších s praním prádla a rodina fakticky nemá žádné příjmy. Když se jim narodil syn, ihned dostal prioritu a Moniku zavrhli. Monika je ale jedním slovem DOKONALÁ. Je to hvězda našeho domova. Nejen, že má výtečné známky, ale je vždy úplný anděl i na ostatní děti. Svým chováním jde příkladem všem. Je to mladá, milá, vřelá a klidná dáma a je u nás prý moc šťastná. Pobavila nás, když nechtěla jet o prázdninách navštívit rodiče (ti o to bohužel také nestojí). Důvod byl asi o dost méně dramatický, než byste čekali: Protože tam vysoko v horách není ani rýže a ona je té kukuřičné kaše přejedená na celý život dopředu! Je to prostě kliďaska. A naše vychovatelky vážně vaří neskutečně dobře :)
Andílek i ďáblice Anupama
Anupama pochází z pro nás nepředstavitelné chudoby z osamocené vesničky v Terajích, kde není široko daleko možnost vzdělání. Rodiče jsou nevzdělaní a nezaměstnaní, tatínek je alkoholik a o malou Anupamu se rodina bohužel absolutně nezajímala…
Jejím předurčením byl bídný život na udusané hlíně pod plechovou střechou. Naštěstí se o ní doslechli naši spolupracovníci a dnes už je šikovná Anupama u nás jako doma, chodí do školy a jde skvělým příkladem! S malým Pasangem dokonce ve třídě soutěží o víc jedniček. Její výsledky ve škole jsou vážně fantastické a třeba angličtinu by mohla doučovat spoustu starších dětí. Miluje čtení a během chvíle přečte vše, co dostane pod nos. Nejvíc ji baví historie! I když vypadá jak největší andílek, je to horká hlava, která umí se pěkně navztekat a rozčílit. A občas je to také pěkná kecka. Všichni jí ale milujeme, i když se v jedné chvíli chichotá a v druhé se naštve :) Je to prostě naše náladová Anupama.
Naše nejlepší hospodyňka Archana
Archaně se u nás doma přezdívá „zlaté srdce“, je to vážně poklad!
Moc ráda pomáhá v kuchyni, bere zodpovědně každou úlohu, kterou dostane a zvlášť na nepálské standardy je velmi pečlivá. Je u nás od roku 2014 a pochází z východního Nepálu. S několika členy své rodiny žila v jedné místnosti se dvěma buvoly a několika kozami, na což má ale jedině dobré vzpomínky, i když byli všichni odkázaní jen na to, co si vypěstují. Na co tak ráda nevzpomíná je, jak tatínek už před lety utekl za jinou ženou. Má ještě malou sestřičku, kterou brzy doufáme také přivítáme v našem domově. Má ráda matematiku, ale vlastně ji baví všechny předměty (je to tak trochu šprtka :)). Až bude velká, chtěla by být vychovatelkou v domově pro děti jako je ten náš. A my už teď víme, že v tom bude skvělá!
Statečná duše Sandhya
Sandhya patří do kasty statečných bojovníků Karki. A ač u nás na kasty nehledíme, u téhle malé bojovnice na tom možná něco je :)
Sandhya je u nás od roku 2015, kdy k nám přišla jako desetiletá. Pochází z nížinaté oblasti mezi Nepálem a Indií známé jako Teraje. Srdce z toho usedá, ale její příběh je velmi podobný tisícům ostatním tady v Nepálu... Bezmajetná rodina, žádný zájem o dcery, maminka utekla, tatínek kamsi odešel a vzal s sebou jejího mladšího brášku. Pozitivní je, že se občas může jet podívat za tetou, strýčkem a babičkou, kteří sice nemají prostředky Sandhyu ubytovat, uživit či jí poslat do školy, ale o prázdninách ji rádi vidí. Sandhya je hinduistka a příslušnice kasty Karki, která je považovaná za nejlepší a nejstatečnější bojovníky. Svou vnitřní silou, klidnou povahou a milým úsměvem tomu dává jedině zapravdu. Jediné, co jí dokáže zkazit náladu, jsou hodiny nepálštiny – učitel je totiž prý neskutečně nudný! Oproti tomu matikářka je prý skvělá a matematika ji baví tolik, že jednou chce být učitelkou. A co říká o bydlení u nás? „Každý den je tu pro mě tím nejšťastnějším,“ a odběhla si zas kopat s Anu hakisákem.
Sabity se rodiče vzdali, ale my bychom jí už nedali!
Sabitina maminka pracuje jako nárazová dělnice na stavbách – ženy v Nepálu dělají na stavbých často ty nejtěžší práce jako nošení kamenů... Otce neznáme a jen víme, že i ostatních sourozenců se rodiče zřekli.
Bohužel, jak říkáme, rodinné vazby tu prostě fungují jinak. Ne vše je ale tak chmurné! Když Sabita přišla k nám do domova, nebyla to moc veselá dívka, o nic se nezajímala a jednou nám dokonce ukradla peníze. Dnes je z ní ale díky úžasné práci naší vychovatelky Sudhy, která na ní šla s láskou i disciplínou, úplně skvělá šestnáctiletá dáma. Největším důkazem její spokojenosti je její úsměv :) Je tak čitelná, že je na ní vše vidět a poslední dobou je to samá radost! Sabita je statečná holka, která nevěří narozdíl od ostatních na žádné pověry a duchy, nebojí se tmy a kdykoli kamkoli doprovodí menší děti. Je nejšikovnější ve všech domácích povinnostech – když uklidí ona, je to vždy poznat. I ve škole má dobré výsledky a i když jí učení občas nebaví, dobře na ní funguje motivace ve formě čokolády :) Má dobrou sebedisciplínu a její pokroky nám dělají velkou radost. Ze začátku se nechtěla dělit, ale teď je všem nápomocná a nejradši by se rozdala celá. Ráda pomáhá v kuchyni i na naší zahrádce, ostatním dětem s úkoly. Je prostě skvělá a máme velkou radost, že je součástí naší rodiny.
Anju jedla celé dny jen kukuřičnou kaši
Anju Gharti Magar k nám přišla z tak chudé vesnice, kde je dokonce i rýže považovaná za jídlo pro bohaté! Vážně, v Nepálu!
V izolované vesnici v horách přežívala rodina Anju, stejně jako většina místních, o mouce. Takže si umíte představit, jak Anju i její sestřička Manju, která s námi žije také, milují jídlo :) Nejvíc si prý vždy pochutná na masu, ale sní úplně všechno. Stejně pozitivní přístup má i ke škole. Učí se dobře, úkoly dělá včas a s lehkostí. Celkově je Anju radostná, aktivní dívka, co ani chvilku neposedí, i když není to žádný extrovert. Je to naše ukázněná Anju, která má ve všem nejradši tu zlatou, střední cestu.
Kouzelná „mikroholčička“ Laxmi
Šestiletá Laxmi Basnet přišla do domova spolu se staršími sestřičkami Bawanou a Ushou. Všechny tři jsou extrémně drobounké a podvyživené, což je nejvíc vidět právě hlavně na Laxmi, které byste asi šest let netipli... Jejich maminka byla totiž na jejich zaopatření sama a jako nosička kamenů si bohužel vydělala sotva na suchou rýži pro sebe.
Naštěstí nás s ní spojila starostlivá lékárnice z našeho sousedství a my jim mohli nabídnout bydlení, pořádné jídlo, vzdělání a hlavně spoustu lásky. Od začátku května 2016 se sestřičkám věnovaly každý den naše tři nejstarší dívky, které měly zrovna prázdniny. Ukazovaly jim, jak to u nás chodí, naučily je abecedu, základy angličtiny a nešetřily na ně chválou! Prý i když jsou tak maličké, dokáží všechno, co ostatní děti – pomáhají s vařením, s praním a hlavně tančí a zpívají jak pominuté! Teď už dívky nastoupily do školky a školy a jedním slovem – nadšení :)
Usha, nejstarší ze tří sestřiček klanu Basnetových
Sestry Basnetovy provází jeden z nejtvrdších osudů, které u nás najdete. Možná proto jsou hned od prvního dne u nás jako proměněné – pořád se chichotají, dovádí, tančí a pochvalují si spoustu nových sourozenců, které najednou mají.
Maminka pracuje jako pracuje v lomech jako nosička kamenů. Snažila se sice dětem obstarat alespoň nějaké jídlo, to se jí ale bohužel příliš nedařilo a všechny tři holčičky jsou na svůj věk extrémně maličké. To ale Ushe nebrání v tom, aby všem vytřela zrak, když vtrhne na pódium! V rodné vesničce totiž okoukala skvělé tance, takže když začne tančit, padá nám čelist! Má rozumný, na svůj věk možná až příliš dospělý pohled, ale dětsky upřímný smích a široký úsměv :)
Zvědavá Bawana by se nejradši rozpůlila, aby mohla být všude!
Prostřední z rodiného tria sestřiček Basnetových je kouzelná Bawana s dolíčky ve tvářích – asi z toho, jak se v našem domově nepřestává usmívat :)
Otec holčičky opustil a na rodných listech dětí dokonce ani není jeho příjmení, takže děti se jmenují po matce – což je v Nepálu velmi nezvyklé. Maminka si jako nosička kamenů vydělala sotva na suchou rýži, takže děti hladověly a jsou na svůj věk velmi málo vyvinuté. Naštěstí za námi přišla naše známá lékárnice s tím, zda bychom se jich nemohli ujmout. Což jsme samozřejmě udělali! Bawana je nesmírně zvídavá, pořád se chce něco učit, v jednom kuse se na něco vyptává a nasává informace jako houba. Takže je vám jasné, že nástup do školy byl pro ní hotový sen :)
Parbati nás dojímá svým nadšením a vděčností :)
Parbati Paudel je náš velmi čerstvý přírůstek – je s námi teprve od léta 2016, kdy se k nám přistěhovala z Terají. Maminka ji hned po porodu opusila a nechala ji samotnou s postiženým tatínkem. Devítiletá Parbati se u nás ale s nepřízní osudu vyrovnává velmi dobře.
Od ostatních dívek se rychle učí vše důležité (třeba jak si udělat ty nejlepší zapletené copy a jak pěkně pózovat při focení :) Dojala nás svým nadšením, když jsme jí ze školy přinesli dvě školni uniformy – formální a sportovní – a šťastná Parbati nedokázala pochopit, že najednou dostává hned dvoje oblečení, a ještě tak luxusní! Není zatím příliš upovídaná a spíše dění a lumpárny ostatních dětí pozoruje z povzdálí, ale tomu dáváme čas!
Pranisha se i po rodinné tragédii umí radovat ze života.
S přehledem naše nejrozesmátější dítě Pranisha Ghorasaini je zároveň možná tím nejstatečnějším. O velkou část rodiny přišla při zemětřesení v roce 2015, kdy viděla celou rodinu bojovat o život. Tatínek sice tragédii přežil, ale po ztrátě většiny své rodiny se psychicky zhroutil.
I dům Pranishy na hranici s Tibetem je po zemětřesení srovnaný se zemí... Maličká Pranisha se s tímto neštěstím ale vyrovnává neskutečně statečně. Je to moc přirozená a přátelská dívenka s věčně širokým úsměvem a šibalským pohledem v očích. V domově se o ni stará starší Anisha, která si moc pochvaluje, jak hezký vztah má Pranisa se staršími dětmi a jak rychle se od nich učí.
Slečna Shristi - Milá Shristi nepřestává věřit v dobro!
I Shirsti Pun Magar pochází z extrémně chudé části západního Nepálu, odkud se k nám přistěhovala společně se svou kamarádkou Jyoti koncem roku 2015. Na svůj domov, ač plný chudoby a bídy, má ale romanticky příjemné vzpomínky: bydlela v chatrči společně s krávou a volem, které používala její rodina na orání (cizí) půdy.
Shristi je dvanáctiletá jemná, překrásná dívka, která ráda (a dobře) zpívá, ale jinak je spíš tišší a radši ostatní pozoruje, než aby se předváděla. Ve škole nemá ráda hodiny na počítačích, protože učitel je „děsně nudný a pořád jen předčítá nahlas učebnici“. Mrzí jí, že jí zatím žádný sponzor neposlal dopis – jakýkoli pozdrav či fotka by jí udělaly velkou radost! Věří, že bychom si měli v životě navzájem pomáhat, a tak se chce v životě hlavně naučit pochopit problémy ostatních lidí, aby jim mohla ulevit.
Šikovná Jyoti sbírá školní ocenění jak na běžícím páse
Desetiletá Jyoti Thapamagar pochází z velmi odlehlé západní části Nepálu, která je podle nepálské vlády vůbec nejchudším regionem. Své rodiče si nepamatuje.
Oba uzavřeli nové sňatky a o malou Jyoti přestali mít zájem. Stará babička, u které bydlela, jí sotva obstarala jídlo, natož oblečení, lékařskou péči či vzdělání. Čekala ji tak budoucnost jako tisíce ostatních dívek – celoživotní dřina jako nosička kamenů. O jejím osudu se naštěstí dozvěděli naši vychovatelé a koncem roku 2015 se nadšená Jyoti přestěhovala k nám. Ráda dělá domácí úkoly a pomáhá ostatním dětem. Je vděčná za šanci chodit do školy a všichni učitelé ji mají tak rádi, že jí často odměňují čokoládou a dostává různé ceny! Kolikrát že už byla takto odměněná? „Už dávno jsem přestala počítat,“ směje se. Moc by si přála panenku a být doktorkou – ideálně v tomto pořadí :)
Hakisáková přebornice Anju
Stejně jako její sestra Anu pochází devítiletá Anju Chaudhari z nížinaté oblasti Terají mezi Nepálem a Indií. Přišla k nám začátkem roku 2016 na popud příbuzných, u kterých obě sestry bydlely. Maminka je totiž opustila už jako malé a poté, co se jejich tatínek znovu oženil, odešel i on.
Je o poznání méně společenská než její rozjívená sestra a raději než s ostatními dětmi je s vychovatelkou Amou a ostatními dospělými. O každou povinnost či výpomoc po domově se hned přihlásí, i když třeba ani neví, jak ji správně udělat :) čím bude, až vyroste, jí zatím moc netrápí – nejdůležitější je pro ní pomáhat s úklidem, krájet zeleninu a učit se, spíš než ve škole, od starších. Ze začátku byla trochu samotářka, ale teď už je z ní přátelská suverénka, která všechny školí v kopání hakisákem: je to držitelka Thao rekordu, 161 kopnutí!
Neposedné šídlo Anu všechny nabíjí energií
Anu Chaudhari pochází z Terají – nížinou mezi Nepálem a Indií, kde se většina života točí kolem práce na poli. Stejně tak kasta, ze které Anu (a její sestra Anju, která u nás rovněž bydlí) pochází, je předurčena k pěstování rýže – není pro ně jiná možnost.
Maminka rodinu opustila, když byla Anu malá. Tatínek se znovu oženil a nakonec opustil své dcery i on. Chudí příbuzní, kteří měli sotva prostředky nakrmit sebe, se naštěstí doslechli o našem domově a poprosili nás, abychom se jí ujmuli. Tak se stalo na začátku roku 2016. Anu je jedenáctiletá hyperaktivní, neposedná perfekcionistka – vždy musí být například perfektně učesaná :) a vždy musí být v centru dění. Do školy chodí ráda a chtěla by být zdravotní sestrou, aby se mohla starat o nemocné děti. V domově je prý moc spokojená a hlavně si pochvaluje, že může kdykoli přijít za jednou z našich vychovatelek, Sudhou, a svěřit se jí s jakýmkoli problémem.
Ritu jednou bude velká femme fatale :)
Ritu Rokka je něžná duše, opatrovnice i parádnice – prostě holka, jak má být! Je vzorná školačka, co miluje dělat úkoly, které nikdy neodkládá.
Je obětavá a vždy připravena nabídnout pomoc. K nám se nastěhovala začátkem roku 2016, protože její tatínek, alkoholik, si nedokázal dlouhodobě najít či udržet jakoukoli práci. Bylo tedy otázkou času, kdy by se Ritu ocitla na ulici... U nás v domově je už ale skutečně jako doma a vůči novým dětem, které pořád přijímáme, je nesmírně přátelská a nápomocná. Ráda se parádí, češe a nechává fotit – třeba od své dobré kamarádky a budoucí fotografky Mamaty :)
Slečna Rashmila - Stydlivá Rashmila má nejradši knihy a jídlo.
Nesmělá Rashmila Neupane se připojila k našemu domovu po ničivém zemětřesení v roce 2015. Její rodina byla i předtím velmi chudá, ale poté, co přišla i o dům, vypadala budoucnost celé rodiny a hlavně Rashmily skutečně bídně.
Rashmila má totiž spoustu starších bratrů, kteří si přízeň a péči rodičů v Nepálu tradičně zasluhují více. Díky tomu, že se dostala k nám do domova, se její životní perspektiva ale otočila naruby. Naučila se pořádně jíst (a jídlo prostě miluje :)), poprvé s námi získala vzdělání a školu si moc užívá – hlavně čtení o historii. Je trošku stydlivá, ale každým dnem se směje víc a společnost svých nových sourozenců si skutečně užívá.
Malá Nisha - Nishe jsme ze začátku říkali „poker face“ – moc důvodů k úsměvu neměla.
Aristokraticky krásné Nishe Mainali jsme ze začátku říkali „poker face“ – příliš se neusmívala a jen svýma velkýma očima bedlivě pozorovala dění z povzdálí. Vždy se ale rozpovídala u vychovatelky Sudhy, podle které je moc šikovná, upřímná a spolehlivá.
Desetiletá Nisha má dvě sestřičky (obě se k nám v létě 2016 také nastěhovaly, hurá!) a jednoho bráchu – a jak to v Nepálu bývá, ten je jako jediný pro rodinu důležitý a dostane se mu péče a vzdělání. Nisha chodí do třetí třídy, škola ji baví a až bude velká, má jediné přání: nepracovat na poli :) Od konce roku 2015, kdy u nás začala bydlet, se u nás už citlivá a jemná Nisha zabydlela a postupně se otvírá všem novým sourozencům. A co je hlavní, už se směje! :)
Budoucí světová fotografka Mamata
Mamatě Khadka je sice jen deset, ale občas nám připadá jako vyzrálá třicítka :) nedovádí tolik jako ostatní děti, spíš jí poznáte podle sofistikovaného, až zamračeného výrazu.
Když se ale rozdovádí a rozpovídá, stojí to za to! Její příběh je podobný spoustě ostatním v našem domova. Maminka ji opustila, když byla miminko a po pár letech bohužel odešel i otec. Naštěstí se lidé z vesnice doslechli o našem domově, ve kterém je teď Mamata podle svých slov moooc spokojená. Ve škole má dokonce učitelku, která je pro ni prý jako druhá máma :) miluje mango, matičku, čtení, je skvělá tanečnice a když jsme jí na výletě jednou náhodou svěřili foťák, zjistili jsme, že je talentovaná fotografka! Tou se teď touží stát. Klidně by ale mohla být i modelkou – její fotogenický tajemný obličej v kombinaci s bystrým humorem každého našeho našeho návštěvníka okouzlí... jak vidíte sami na její bohaté galerii portrétů!
Rozumná Kabita
Kabita Punmager je nejstarší z šesti sourozenců, kteří žijí v našem domově. Je jí už osmnáct let, chodí jako první ze tří našich nejstarších dívek na střední přírodovědnou školu a je to naše zlatíčko! Všechny Punmagerovic holky jsou pořádné a šikovné, ona na ně ale navíc ještě dohlíží. Je zodpovědná, chytrá, úslužná, upřímná a nějakým zázrakem se jí úplně vyhnula typická puberta, takže se s ní dá úplně normálně bavit ;)
Je zvídává – baví ji jezdit s námi na poznávací výlety, třeba do Pokhary nebo Chitwanu. Ráda by se stala zdravotní sestřičkou a ve škole ji nejvíce baví předměty science (biologie, fyzika a chemie dohromady) a social (obdoba našich společenských věd, v Nepálu se ale učí hlavně o problémech rozvojového světa, že chudí lidé nemají mít hodně dětí, protože se o ně nedokážou postarat a bídu to jen prohlubuje, jak důležité je vzdělání atp.). Kabita si ráda hraje a čte pohádky i články o celebritách. Nebaví ji matematika. Má pět vlastních sourozenců, z nichž jedna sestra je postižená. Zbytek žil s maminkou ve velmi prostém pokojíku spolu se třemi dcerami manželovy sestry, protože ta je opustila :( Přestože je rodina velmi chudá, matka vždy pečovala o to, aby děti chodily do dobré školy, kvůli čemuž se často i zadlužili. Otec totiž pracoval jako nádeník, a tak když třeba onemocněl, ocitla se rodina absolutně bez příjmu. Postupně jsme se rozhodli pomoci celé rodině – dnes u nás žijí všechny děti i s rodiči, kteří s chodem domova pomáhají. „Punmagerovci“, jak jim mezi sebou říkáme, jsou naše zlatíčka – co se úklidu týče, děti jdou příkladem pro celý domov!
Tanečnice Ashmita je naše šéfová:)
Ashmita Punmager je naše šéfová ;) Byť s námi v domově žijí její starší sestry, zdá se, jako by měla všechny omotané kolem prstu právě ona. Je neskutečně roztomilá, upovídaná, všude je jí plno.
Jak se objeví nový dobrovolník, hned ji má kolem sebe – nejprve v pokoji, pak na posteli a brzy v náručí :) Je krásná a zcela určitě z ní vyroste taková ta femme fatale – všichni bychom jí to přáli, protože postavení typické nepálské ženy v domácnosti není vůbec nic, co bychom kterékoli z „našich“ holek přáli :( Na druhou stranu je třeba si na ni dávat pozor! Díky jejímu odzbrojujícímu úsměvu si nejeden dobrovolník dlouho nevšiml, že ve skutečnosti je to takový andělíček s růžkama, a že rozhodně není náhoda, že se smetákem v ruce je ji vidět výhradně a jen tehdy, je-li právě nějaký dospělý v dohledu ;) Ashmita má dvanáct let a chodí do sedmé třídy. Ráda navštěvuje nová místa – děti se snažíme co nejvíce brát na výlety, aby jako Nepálci Nepál trochu poznali. Také ji baví malovat a prý číst příběhy a poezii (no, abych byla upřímná, nevybavuji si, že bych ji kdy u knihy viděla :)). Ráda se parádí, je spontánní, optimistická a neskutečně milá. Vždycky ráda přiskočí pomoct – hlavně k vaření (třeba když jsme dělali české „speciality“: bramborový salát a řízky). Nejvíc jí ale chutnají tradiční tibetské knedlíčky momo, které se dají plnit jak masem, tak zeleninou. Ve škole má nejradši předmět science (biologie, chemie a fyzika dohromady) a ráda by se stala učitelkou. Ashmita pochází z velmi chudé rodiny z Káthmándú. Má pět vlastních sourozenců, z nichž jedna sestra je postižená. Zbytek žil s maminkou ve velmi prostém pokojíku spolu se třemi dcerami manželovy sestry, protože ta je opustila :( Přestože je rodina velmi chudá, matka vždy pečovala o to, aby děti chodily do dobré školy, kvůli čemuž se často i zadlužili. Otec totiž pracoval jako nádeník, a tak když třeba onemocněl, ocitla se rodina absolutně bez příjmu. Postupně jsme se rozhodli pomoci celé rodině – dnes u nás žijí všechny děti i s rodiči, kteří s chodem domova pomáhají. „Punmagerovci“, jak jim mezi sebou říkáme, jsou naše zlatíčka – co se úklidu týče, děti jdou příkladem pro celý domov!
Zodpovědná a milá Binita žije v domě s celou svou rodinou.
Binita Punmager pochází z velmi chudé rodiny z Káthmándú. Má pět vlastních sourozenců, z nichž jedna sestra je postižená. Zbytek žil s maminkou ve velmi prostém pokojíku spolu se třemi dcerami manželovy sestry, protože ta je opustila :(
Přestože je rodina velmi chudá, matka vždy pečovala o to, aby děti chodily do dobré školy, kvůli čemuž se často i zadlužili. Otec totiž pracoval jako nádeník, a tak když třeba onemocněl, ocitla se rodina absolutně bez příjmu. Postupně jsme se rozhodli pomoci celé rodině – dnes u nás žijí všechny děti i s rodiči, kteří s chodem domova pomáhají. „Punmagerovci“, jak jim mezi sebou říkáme, jsou naše zlatíčka – co se úklidu týče, děti jdou příkladem pro celý domov! Binitě je šestnáct let a chodí do desáte třídy na soukromé škole Reed Model. Je zodpovědná, neskutečně milá a ochotná. Kdykoli potřebujete pomoct (třeba s překladem nepálštiny), zjistíte, že ji máte vedle sebe :) Na druhou stranu se vůbec nevnucuje a jde cítit, že je upřímná. Chtěla by se stát doktorkou a jejím nejoblíbenějším předmětem jsou „vědy“ :) V Nepálu se pod názvem science v jednom předmětu dohromady vyučují biologie, fyzika a chemie. Také ji baví matematika a v obou těchto předmětech vyniká. Jako hobby Binita uvádí, že kolem sebe ráda točí obručí :))
Usměvavá a zakulacená Nima spořádá i patnáct obilných placek k snídani.
Nima Diky Lama je naše malé sluníčko. Je pěkně zakulacená, usměvavá a protože ještě neumí anglicky, věčně potichu :) Chvilku jí trvá, než se rozkouká a začne věřit cizím lidem, obzvlášť těm bílým, co do domova přichází jako dobrovolníci.
Na druhou stranu čím déle trvá získat si její důvěru, tím víc si pak její náklonnosti člověk váží :) Hodně se spolu nasmějeme – třeba když ke snídani spořádá patnáct obilných placek, jako by se nechumelilo. Přesto, když se zeptáte na koníčky, jídlo mezi ně nezařadí ;) Prý ji baví hrát si – hlavně chodit plavat, respektive cákat se ve vodě. V tom se ostatně neliší od žádných „našich“ dětí. Nima žije v našem domově spolu se starší sestrou Heshe na doporučení „strejdy“, našeho nepálského zaměstnance, co má na starost technický chod hostelu. Pochází z malého horského městečka ShyabruBeshi, kde začíná turistický trek do Langtangu. Přesto je to na naše poměry neskutečně chudá oblast bez možnosti kvalitního vzdělání. Na vesnici zůstali jak rodiče, tak sourozenci – bohužel na naše pozvání k návštěvám a podílení se na péči o Nimu příliš nereagují :( NimaDiky Lama má dvanáct let a v ShyabruBeshi chodila do druhé třídy. Nyní navštěvuje soukromou školu Reed Model, jejíž úroveň je nesrovnatelně vyšší, a tak se na začátku vrátila do první třídy. Škola ji prý hodně baví :) Když se zeptáte, jaký předmět má nejradši, postupně začne jmenovat všechny: nepálštinu, matematiku, angličtinu, vědy... a ty, které ráda nemá, tak prý jenom kvůli učitelům, ne látce samotné.
Velká pomocnice Heshe
Heshe se k nám dostala přes “strejdu“, našeho zaměstnance, který má v Nepálu na starost technický chod hostelu a účetnictví. Pochází z malého horského městečka Shyabru Beshi, kde začíná turistický trek do Langtangu.
Přesto je to na naše poměry neskutečně chudá oblast bez možnosti kvalitního vzdělání. U nás žije spolu s mladší sestřičkou Nimou Diki. Na vesnici zůstali jak rodiče, tak sourozenci – bohužel na naše pozvání k návštěvám a podílení se o péči o Heshi příliš nereagují :( Heshe je v domově od roku 2014 a od té doby udělala obrovský krok dopředu. Zezačátku jí trvalo, než začala věřit cizím lidem, než se uvolnila, zatančila, popovídala si s dobrovolníky... Dnes už je to velká (doslova, na nepálku je neskutečně vysoká) šéfová, která je pravou rukou našich vychovatelek, pomáhá dětmi s úkoly a umí všechny srovnat do latě. Vždy ale se svým budhhovským, klidným přístupem :) Heshe je sedmnáct let a stejně jak ostatní děti chodí do nedaleké soukromé školy Reed Model. Ráda by se stala doktorkou, pro což snad má i předpoklady, když jejím nejoblíbenějším předmětem jsou „vědy“ :) V Nepálu se pod názvem science v jednom předmětu dohromady vyučují biologie, fyzika a chemie. Také ji baví social, obdoba našich společenských věd. Ve volném čase ráda čte a cestuje. To cestování je na Nepál poměrně neobvyklé hobby :) Asi se jí zalíbily výlety s námi, kde se snažíme dětem trochu ukázat Nepál: třeba do Pokhary nebo Chitwanu. Občas jezdí na výlety také se školou, obzvlášť na historicky významná místa, třeba do Bhaktapuru.
Anisha žila ve velmi skrovné chatrči na vesnici. V našem velkém domově s tekoucí vodou a hromadou dětí se jí prý moc líbí.
Anisha Thapa přišla do našeho domova v roce 2014. O pomoc její chudé rodině nás požádal jeden nepálský podnikatel, se kterým spolupracujeme na projektu Thao.cz.
Zavezl nás do své rodné vesnice a představil nám její rodinu, která je velmi chudá. Anisha má dva sourozence: sestru a bratra. Jejich otec zemřel před pěti lety v Káthmándú, takže žili jen s maminkou a prarodiči ve velmi skrovném domku na vesnici, kde jsou zcela závislí na tom, co sami vypěstují. Pomoc jsme nabízeli všem třem dětem, ale nakonec u nás zůstala jen Anisha prý se jí v domově moc líbí :) Anishe je patnáct let a chodí do čtvrté třídy na soukromé škole Reed Model v Káthmándú. Jejími nejoblíbenějšími předměty jsou angličtina a nepálština. Už je u nás nějaký ten pátek a za tu dobu rozkvetla do sebevědomé krásky, která obětavě pomáhá – a občas možná až trochu moc peskuje – menší děti :) Baví ji tančit, číst a cestovat. Snažíme se děti co nejvíce brát na různé výlety: nejen v okolí Káthmándú, ale i jinam po Nepálu, aby poznaly zemi, ze které pochází (nejen z učebnic ;)). Anisha by se ráda stala doktorkou, aby prý byla schopná uchránit lidi od smrti... Jako nejoblíbenější jídlo uvádí Anisha dal bhaat – nepálský národní pokrm, tedy rýži s čočkou. Právě toto jídlo se zejména v chudých oblastech konzumuje jako to jediné – dvakrát denně, pořád dokola. Ti bohatší jej zpestřují o tarkari – smaženou a dušenou zeleninu s exotickým kořením, anebo se k němu dává saag – obdoba našeho špenátu. Maso, které v Nepálu stojí prakticky stejně jako u nás, a tedy je pro drtivou většinu obyvatelstva cenově nedostupné, se konzumuje jen výjimečně, většinou při různých oslavách. My se snažíme servírovat alespoň párkrát do měsíce kuřecí a vajíčka.
Pečlivá Kabita je pečlivá a nemá ráda, když ji někdo ruší od domácích úkolů
Kabita Dhimal je v našem domově až od roku 2014. Ze začátku byla trochu tichá a plachá, ale dnes už je u nás jako doma a stává se z ní mladá krásná a šikovná dáma.
Přistěhovala se k nám spolu se svým bráchou Kabinem a ségrou Rabinou, ale ke svým novým sourozencům v domově nemá o nic dál než ke svým pokrevním :) Její rodiče spolu už nežijí a maminka těžce pracuje, nosí kameny v jakémsi lomu. Rodina žije v Káthmándú, ale přežívají doslova ze dne na den a nemají žádný majetek. Kabita je pečlivá a nemá ráda, když ji někdo ruší od (domácích) úkolů. Však také na soukromé škole, kam se teď dostala, se vyučuje v angličtině – a ona ji ze začátku moc dobře neovládala. Na státní škole, kam chodila dříve, protože její matka neměla na lepší vzdělání peníze, je velmi zlá úroveň, a tak anglicky se tam děti vůbec nenaučí :( U nás se prý Kabitě velmi líbí: dům, hřiště i kamarádi. Kabitě je třináct let, ráda tancuje a zpívá a poslední dobou se vážně krásně líčí a je na ní vidět, že z nevzdělané holčičky z chudé vesnice se stala mladá, suverénní a šikovná dívka. Ve škole ji baví matematika a chtěla by se stát doktorkou, protože by tak mohla zachraňovat lidské životy.
Mladý muž Anil si vysloužil přezdívku Hanuman, opičí muž
Anil Tamang je dvanáctiletý brácha Lakmi, která u nás v domově pobývá ze všech dětí nejdéle. Přišel na její přímluvu a ihned si to u nás zamiloval. Je to náš smíšek, pusu věčně od ucha k uchu, raubíř a neposeda.
Stejně jako jeho sestra má ale dobré srdce! Jako asi každý kluk jeho věku všude na světě, miluje hry s balónem, vyvádění „hloupostí“ a šplhání po stromech/zábradlí/všem, co je poblíž. Vysloužil si proto přezdívku Hanuman, opičí muž. Někdy mu také říkáme „sizzler boy“, to proto, že kdykoli děti vezmeme do restaurace, spořádá ten největší chickensizzler z nabídky (sizzler je káthmándská specialita – kuřecí steak, který podávají začmouzený na horké plotýnce). Anil ale nemá vůbec rád, když se mu říká přezdívkami – a dokáže se (na oko) pěkně urazit :) Anil chodí do páté třídy na soukromou školu Reed Model a jeho nejoblíbenějším předmětem je science – vědy (biologie, fyzika a chemie dohromady). Kromě sestry Lakmi, která žije spolu s ním v domově, má ještě tři starší sourozence: dva bratry a sestru. Bratr, kterému je už přes dvacet, se nijak na výživě rodiny nepodílí. Matka, otec a babička žijí na vesnici ve velmi skrovných podmínkách. Jsou farmáři a žijí tedy doslova z toho, co si vypěstují, tedy jsou hodně odkázáni na rozmary počasí. Jako své koníčky uvádí Anil ochutnávání nového jídla (nejen kuřecího ;)), fotbal a tancování. Kromě chickensizzlerů si rád pochutná také na chowmain – nepálských smažených nudlích, které čas od času podáváme přímo v domově. Když se ho zeptáte, co má na našem domově rád, podle očekávání přeříká, že „dobré vzdělání“, ale pak z něj vypadne, že si váží právě také kvalitního a (na nepálské poměry) pestrého jídla :) Až vyroste, chtěl by se stát hercem.
Lakmi je s námi už od začátku a moc si váží studia na kvalitní škole
Lakmi Tamang je naše „veteránka“. Patří k dětem, které k nám do domova nastoupily jako první před několika lety a zažily doby velmi nízkonákladové. Domov tehdy sponzorovalo jen pár známých Myshy, zakladatelky neziskové organizace.
Děti bydlely v jednom prostém pokojíku a nejednou musely vystačit se suchou rýží, stejně jako na vesnici. Za možnost lepšího vzdělání jim to ale stálo! Snad právě proto, že Lakmi tyto začátky pamatuje, velmi si váží rozvoje domova a možností, které teď spolu s ostatními dětmi má. Sama prosila, abychom k povídání o ní dopsali osobní sdělení: „Jsem moc šťastná, že jsem dostala možnost žít v Káthmándú a studovat v kvalitní škole, která se nedá srovnat s tou, co jsme měli na vesnici. Moc vám všem děkuji!“ Lakmi je už osmnáct let a je jedna z prvních tří dívek, které úspěšně ukončily vzdělání na soukromé škole Reed Model, kam chodí všechny „naše děti“. Teď chodí na střední, přírodovědně zaměřenou školu a je to i pro chytrou a pilnou dívku jako ona, velká výzva. Kterou ale zvládá dobře :) V domově s ní bydlí také bratr Anil. Kromě něj má ještě dva bratry a sestru. Starší bratr, kterému je už přes dvacet, se nijak na výživě rodiny nepodílí. Matka, otec a babička žijí na vesnici ve velmi skrovných podmínkách. Jsou farmáři a žijí tedy doslova z toho, co si vypěstují, tedy jsou hodně odkázáni na rozmary počasí. Lakmi je velká srandistka, holka od rány. Žádný dobrovolník před ní neutají své milostné vztahy; vyptává se bez skrupulí skoro na všecko – v jejím věku se to pochopitelně nejčastěji týká právě boyfriendů a girlfriends ;) K těm, co jí přirostou k srdci, je velmi upřímná – třeba se přijde zeptat, jestli „schvalujeme“, že má „milostný vztah“ (což v Nepálu znamená občasný telefonát) s milým spolužákem :) Jak Lakmi působí ztřeštěně a rozjíveně, tak je ale v duši citlivá. Kromě basketbalu uvádí jako své hobby „pomáhání lidem“. Z tohoto důvodu by se také ráda stala zdravotní sestrou a studuje s nadšením zejména předmět science (biologie, fyzika a chemie dohromady). Asi před dvěma lety se rozhodla být vegetariánkou, a tak je jejím nejoblíbenějším jídlem zelenina (nepálské tarkari – smažená a dušená, se spoustou koření, podává se s rýží). Krom toho má také ráda indické placky chapati.
Naše největší výzva Anisha
Čtrnáctiletá Anisha bohužel není zdaleka takový anděl jako její nevlastní ségra Alisha. Jako dcera druhé ženy svého otce jí doma nadržovali a teď s ní není pořádná řeč – nedá se po ní chtít skoro vůbec nic.
Prostě vždy zkouší, kam až může zajít. Když jsme šly s dětmi, které slavily narozeniny, koupit nové oblečení, jediná Anisha chtěla ještě dražší a krásnější šaty. Naše vychovatelka Sudha jí to zatrhla a pohrozila, že když si nevybere jako ostatní děti, nedostane nic! A Anisha si vážně nevybrala a odešla s prázdnou. Vůbec jí to ale nevadilo a dál se s úsměvem se všemi i se Sudhou vybavovala. Je to prostě záhada :) Do učení a povinností doma se jí moc nechce a je trošku lenoch, čímž nedává moc dobrý příklad ostatním dětem. Doma se o ni ale odmítají postarat. Po tom, co jsme se ujali nechtěné Alishy, se údajně nemajetní a nevzdělaní rodiče chtěli „zbavit“ i druhé dcery :( Bohužel se později ukázalo, že zas tak nemajetní nejsou, jen se chtěli zbavit svých závazků. I takových rodičů, kteří odmítají své dcery, je po Nepálu spoustu. My ale neházíme flintu do žita – naše vychovatelky si už něco zažily :) A i z velmi náročných dětí jsou dnes skvělí členové naší rodiny.
Alisha je zosobnění lásky a míru
Alisha s pihou krásy – a ještě krásnější povahou – je naše láska. Tak hodnou „puberťačku“ jste ještě neviděli!
Je neskutečně obětavá a když je třeba pomoct některému z menších dětí nebo jít něco zařídit, vždy vyskočí jako první. Ne ale jako nějaká šprtka :) Prostě chce se svým velkým srdcem a úsměvem každému pomoct. Kéž bychom to samé mohli říct i o její sestře Anishe… Alishinu maminku otec opustil a s novou ženou měl novou dceru, Anishu, která s námi žije také. Je to zamotané :) Každopádně obě sestry žily s otcem a jeho druhou manželkou, kteří nejsou zrovna ukázkovými rodiči. Jejich otec na nás zahrál divadlo o dvou opuštěných dcerách a my se až později dozvěděli, jak je to s jejich rodinnou situací doopravdy. To ale nic nemění na tom, že my se Alishy ani Anishy, narozdíl od jejich povedených rodičů, nehodláme vzdát!
Budoucí módní návrhářka Kopila sní o cestování do vzdálených koutů světa
Šestnáctiletá Kopila Punmagar pochází z velké rodiny: jen u nás v domově má sestry Kabitu, Binitu, Asmitu a Sanjitu.
Také u nás bydlí její bratr Amulay a jejich rodiče, kteří nám s chodem domova pomáhají (za což dostávají i malý plat). Možnost následovat své děti do domova a podílet se na jeho chodu jsme nabídli spoustě rodičů, bohužel jen málo z nich této šance využívá (a mnozí se ozvou tak jednou za rok nebo ani to ne, aby se na své děti zeptali...). Rodina Kopily dříve bydlela na vesnici, kde obhospodařovali políčko. Bohužel úroda nestačila ani na pokrytí obživy jedné rodiny, proto se přestěhovali k nám. Kopila se ráda prohání za badmintonovým míčkem a když ji omrzí, sáhne po basketovém. Po sportu odpočívá u deskových her a s prstem na mapě sní o cestování do vzdálených koutů světa. Prozatím „cestuje“ pouze prostřednictvím vyprávění naši dobrovolníků, které má snad nejradši z celého domova – zdatnou angličtinou se vyptává na detaily jednotlivých kultur. Je velmi nadaná na šití a pletení a až vyroste, ráda by byla módní návrhářkou. Ve škole ji ale momentálně nejvíc baví předmět science (kombinace biologie a chemie) a po absolvování Reed Model School, kam chodí všechny naše děti, chce na přírodovědnou střední školu. A má v tom plnou naši podporu!
Vděčná Sanju děkuje všem, že ji umožnili jít studovat do Káthmándú
Sanju Tamang je velmi starostlivá a pečovatelsky založená mladá slečna, která jako první z našich dětí absolvovala Reed Model School a už chodí na střední!
Má dva bratry a jednu nevlastní sestru Anju Tamang, která také bydlí u nás v domově. Maminka Sanju utekla od otce a ten si našel novou ženu – maminku Anju – a od té doby žili všichni společně. Sanju o své maceše říká, že je na ni hodná a o svou nevlastní sestru se stará přímo ukázkově. Její rodina bydlí na vesnici, kde se živí zemědělstvím – sotva jim to ale stačí na uživení se, ačkoliv mají čtyři kozy a jednu krávu. Sanju je jedna z mála našich dětí, které nemají rády matematiku. Místo sčítání a odčítání si raději čte na zahradě knížku a sní o tom, že se jednou stane učitelkou. Také si ráda s ostatními dětmi zatancuje, poslechne si hezkou muziku (třeba když jeden z našich dobrovolníků hraje na kytaru) a stejně jako všechny nepálské děti – miluje filmy :) Sanju také chtěla, abychom uvedli, že je neskutečně ráda, že mohla jít studovat do Káthmándú a tímto děkuje všem, kteří jí to umožnili.
Bipana má ráda matematiku a bohužel patří k nejchudším dětem
Bipana Punmagar je přátelská třináctiletá holčička, která chodí do sedmé třídy. Ve škole je velmi pilná a pracovitá a ráda se učí na každý předmět. Jejím nejoblíbenějším však zůstává matematika.
Bipana stále hledá, co by chtěla dělat v budoucnu a čím by se chtěla živit. Prozatím je její největší koníček hraní si s ostatními dětmi a hlavně potkávání nových lidí a komunikace s nimi, která jí nedělá sebemenší problém. Maminka a tatínek Bipany spolu již nežijí a maminka zůstala sama bez práce, je pro ni tedy velmi těžké uživit sebe, natož pak Bipanu. Její maminka nemá ani žádný majetek, a tak Bipana patří k nejchudším dětem z našeho hostelu.
Tibeťanka Tenzin by se ráda uplatnila jako doktorka
Tenzin Buti Lama je naše šestnáctiletá Tibeťanka, která navštěvuje devátou třídu. Její dědeček přišel do Nepálu z Tibetu přes hory. V horách také stále žije Butiina rodina: její otec je tibetský mnich a maminka je ženou v domácnosti, což zde v Nepálu znamená, že se stará o spoustu domácích zvířat... a pár dětiček – Buti má dva mladší bratry a tři starší sestry.
Velmi ráda se učí a její nejoblíbenější předměty jsou matematika a science (kombinace biologie a chemie), v budoucnu by je ráda uplatnila jako doktorka. Je naším miláčkem - tak vřelé, vstřícné a obětavé dítě je vážně zázrak. Pokud se zrovna neučí nebo nepomáhá někomu s úkoly, ráda tančí a čte si. Za nejšťastnější okamžik svého života považuje den, kdy dostala šanci přijet studovat do Káthmándú a my jsme opravdu rádi, že ji tu máme, protože nám ukazuje další tvář Nepálu – tu tibetskou :)
Anju pochází z velmi chudé rodiny a navíc ji osud nepřál ani v rodinném zázemí.
Šestáctiletá Anju Tamang je neskutečně hodné dítě. Chodí do desáté třídy soukromé školy a její nejoblíbenější předmět je těžké určit – velmi ráda se učí a každý předmět ji baví – nejvíce však asiscience (kombinace biologie a chemie).
V hostelu má dva sourozence, brášku Pasanga a sestru Sanju. Její tatínek je řidičem taxi v Káthmándú a maminka pracuje jako pradlena. Pochází z velmi chudé rodiny a navíc jí osud nepřál ani v rodinném zázemí: otec často pil a míval agresivní stavy. Všichni sourozenci jsou teď rádi, když jsou v bezpečí a nemusí se bát domácího násilí. Své sourozence Anju nadevše miluje – za svou nejšťastnější vzpomínku považuje chvíli, kdy se dozvěděla, že bude mít malého bratříčka. Anju miluje čtení pohádek a cestování, velmi ráda by procestovala celý svět. Z jídla ji nejvíce potěšíte smaženou rýží se zeleninou a masem. Jejím vysněným povoláním je práce zdravotní sestry. Už teď na ní pozorujeme ty správné vlastnosti: je neskutečně hodná a klidná a o své dva sourozence se stará, jako by byla spíše jejich rodič.
Nejšťastnější chvíle v životě Himmayi? Chvíle, kdy se dozvěděla, že může žít u nás v hostelu.
Himmaya Kalpana Punmagar je stydlivá, ale velmi přátelská patnáctiletá dívka, která navštěvuje devátou třídu. Je sestrou Srijany a sestřenicí dalších pěti dětí, které u nás v domově bydlí. Má tu také strýčka a tetičku, kteří nám pomáhají s chodem hostelu.
O rodičích Himmayi a Srijany se šíří spousta teorií (od toho, že otec utekl za jinou ženou do Indie a matka se ho tam vypravila hledat, až po to, že jsou oba tak zadlužení, že se raději schovávají kdovíkde), faktem však je, že když se jichna ně zeptáte, odpoví vám, že neví, kde jsou. My to také nevíme. Himmaya je obrovským talentem na všechny kreativní a rukodělné aktivity. Ať už jí dáte do ruky bavlnky, uhlíky, nůžky a papír, Himmaya z toho něco vytvoří. Snažíme se jí v tom co nejvíce podporovat! Navíc je Himmaya nesmírně starostlivá a obětavá. Vzala si do své péče malou Parbati a moc hezky se o ni stará. Často mluví o tom, že by chtěla navštívit různá místa na světě a poznávat cizí kultury. Jejím snem je stát se jednou učitelkou angličtiny – a se svou angličtinou může učit mladší děti už teď :) Za svůj nejšťastnější moment považuje chvíli, kdy se dozvěděla, že bude moci žít u nás v domově. Jejím nejoblíbenějším jídlem je dhalbaat – rýže s luštěninami – a to má štěstí, protože je to také nejčastější jídlo Nepálců. K dhalbaatu se podává také zelenina na různé způsoby a Himmaya má nejradši jako přílohu květák.
Srijana vyrůstala bez rodičů, u nás je teď obklopená novými sourozenci a moc šťastná.
Srijana Punmagar neměla nejšťastnější osud. Kolem jejích rodičů koluje spousta různých povídaček (od toho, že otec utekl za jinou ženou do Indie a matka se ho tam vypravila hledat, až po to, že jsou oba tak zadlužení, že se raději schovávají kdovíkde).
Když se jí zeptáte, kde jsou, odpoví, že neví. My to také nevíme. I přes tuto nepřízeň života našla v našem domově rodinu – bydlí zde její sestra, teta, strýček, čtyři sestřenice a jeden bratranec. Patnáctiletá Srijana vyniká v předmětu science (kombinace biologie a chemie) a v matematice, ale i angličtina i nepálština jí jde nadprůměrně. Ve volném čase ráda hraje badminton se svou sestřenicí Kopitou, její největší zálibou je ale plavání. Když už se nám podaří ji po dlouhé době dostat z bazénu, ráda si dá nepálskou specialitu jménem thukpa, což je hustá polévka s nudlemi. Stejně jako hodně našich dětí i Srijana sní o tom, že se jednou stane zdravotní sestřičkou nebo pracovnicí v sociálních službách, aby mohla pomáhat lidem. Zatím u nás sbírá inspiraci a praxi – moc ráda se ujímá nově příchozích dětí, pomáhá jim s úkoly nebo jim ukazuje, jak si správně čistit zuby :)
Sanju a její příběh od domácího násilí do bezpečí našeho hostelu.
Sanju Tamang je takový náš andílek, vždy a všude ochotná pomoci, nejen s péčí o sourozence. V hostelu s ní bydlí její sestra Anju a bratr Pasang.
Sanju je patnáct let a navštěvuje osmou třídu. Její tatínek je řidičem taxi v Káthmádú a maminka pracuje jako pradlena. Pochází z velmi chudé rodiny a navíc jí osud nepřál ani v rodinném zázemí – Sanjin otec často pil a míval agresivní stavy. Všichni sourozenci jsou teď rádi, když jsou v bezpečí a nemusí se bát domácího násilí. Sanju je také velkou kamarádkou Anju Tamang, se kterou sice není příbuzná (navzdory společnému příjmení), ale o svou malou kamarádku, která má podezření na autismus, se stará jako o sestru. Když má Sanju čas na pro sebe, ráda si hraje s panenkami a čte si pohádkové knížky, které jí pomáhají se mimo jiné vyrovnat s tvrdou realitou Nepálu. I když knihy hltá, ráda si také naplní žaludek nepálskými knedlíčky plněnými zeleninou a masem – tradiční pochoutkou jménem momo. Ve škole se Sanju moc líbí, stejně jako v našem domově. Vyniká zejména v matematice. Jednou by se chtěla stát zdravotní sestrou, aby mohla co nejvíce pomáhat lidem. Má to v povaze; jejím největším štěstím je, když může opravdu někomu pomoci a nikdy by o ostatních dětech neřekla křivého slova. Nedávno dostala digitální foťák a focení jí moc baví, tak možná z ní bude nakonec ještě fotografka. Jde jí to vážně skvěle, hezky se o něj stará (že se ještě nerozbil je malý zázrak) a vždy ho ráda půjčí a ukáže, jak ho ovládat. Prostě andílek :) Co říkáte na její fotky? :)
Dobrou náladu všem vždy zajistí malý Pasang
Sedmiletý Pasang Tamang je jedno z našich sluníček. Není den, abyste na jeho tváři neviděli úsměv od ucha k uchu.
Mračit se ho snad ještě nikdo ani nezahlédl. Je mu sedm let a chodí do přípravky před základní školou. V hostelu s ním bydlí také jeho sestry Sanju a Anju. Spousta dětí má stejné příjmení – Tamang, ale nejsou skutečně příbuzní. Pro nezúčastněného pozorovatele je tedy velmi těžké se v dětech vyznat :) Pasangova rodina je opravdu velmi chudá. Dříve bydleli v horách, ale kvůli práci se rodina přestěhovala do Káthmándú. Pasangův otec pracuje jako taxikář a maminka se živí praním prádla. Bohužel, v minulosti se stávalo, že se tatínek opil a byl agresivní k celé rodině. Pro Pasanga je tedy mnohem lepší zůstávat u nás v domově... taky když má jet domů na návštěvu, vůbec se mu nechce a nejradši by z našeho domova vůbec neodcházel. Najít jednu aktivitu, kterou Pasang má radši než ostatní, je velmi těžké – miluje totiž všechno :) Pokud bychom se ale opravdu snažili, nejvíc ho zajímá fotbal. Však je také jeho snem stát se jednou fotbalistou! Dalším jeho koníčkem je kreslení, což je také jeho nejoblíbenější předmět ve škole. Od kreslení a fotbalu ho odtrhne snad jen vůně jeho nejmilejšího jídla, linoucí se z kuchyně – knedlíčků momo.
Stydlivá a tichá Anju je ráda, že může být v hostelu se svou sestrou
Anju Tamang patří mezi naše mladší děti. Je jí devět let a chodí do první třídy. Povahou je Anju stydlivá, tichá a často a ráda si hraje sama, i když v hostelu má také sestru Sanju Tamang.
Pokud už se Anju rozhodne s někým hrát, většinou to bývá její kamarádka – Sanju Tamang. Ano – má stejné jméno jako Anjina sestra (aby se to nepletlo ;)), ale jedná se o jinou holčičku! Obě Sanju jsou však k Anju velmi laskavé a přátelské, těžko by se dalo poznat, která se sestra a která „jen“ kamarádka :) Anju pochází z chudé rodiny, která je naprosto závislá na zemědělství, ostatně jako většina rodin v Nepálu. Mezi její největší záliby patří kreslení a zpívání, do obojího se vrhá s velkým zápalem a nadšením. Žádné nadšení se však nevyrovná tomu, když zjistí, že k večeři bude její oblíbená pochoutka momo – tradiční nepálské knedlíčky plněné masem, zeleninou či sýrem. Nová budova, do které se náš domov v roce 2014 přestěhoval, si Anju hned zamilovala – zejména proto, že si tu může nerušeně hrát sama, když má zrovna náladu, anebo si podle chuti zablbnout i s ostatními dětmi. Některé naše dobrovolníky napadlo, že možná Anju trpí určitou formou autismu. Ostatní děti se k ní však chovají velmi vlídně a její sestra Sanju k ní chová city až mateřské.
Tajemná Rabina je inteligentní, tichá a velmi stydlivá mladá dívka
Rabina Dhimal je ze všech „našich“ dětí nejtajemnější. Drží si odstup, obzvlášť z počátku, a většinou se tváří vážně a zamyšleně. Kdoví, co se jí honí hlavou... o její rodině víme jen tolik, že rodiče spolu už nežijí a maminka těžce pracuje, nosí kameny v jakémsi lomu, aby si Rabinina starší sestra mohla dovolit chodit na vyšší školu.
Rabina má u nás ještě mladší sestřičku a bráchu: s mladším bráchou bez sebe nedají ani ránu, zatímco její ženštější a parádivější sestřička bydlí v našem druhém domově pár minut chůze a vídají se ve škole. Rabina je inteligentní, tichá, klidná a dost stydlivá (vysvětlit jí, že se u doktora při kontrole na TBC musí vysvléct, byl nadlidský výkon! :)). Holčičí věci ji moc nezajímají, radši si čte, pomáhá ostatním dětem a nebo pouklidí. Mluví bezvadně anglicky a když se konečně otevře, je to upřímné a nezištné. Rabina má nádherný úsměv, který vždycky zahřeje na srdci – snad právě proto, že její přízeň si musíte opravdu zasloužit! Navíc je Rabina vegetariánka, protože nemá ráda, když se komukoli ubližuje. No občas nám svou vyzrálostí a názory vyrazí dech :) A to jí je teprve patnáct let.
Smíšek a správňák Kabin
Kabin s námi bydlí i se dvěma ségrami: Rabinou a Kabitou. Tahle fajn trojička pochází z tak nedostupné vesnice, že se jim tam občas ani nepodaří dostat, když jedou na prázdniny.
Tatínek celou rodinu už kdysi opustil a maminka se snaží přiživit všemi možnými způsoby. Oproti ostatním klukům je Kabin trochu méně nápadný, ale když se před dospělými uvolní, ukáže se, jaký je to zábavný správňák. Navíc je moc chytrý, stejně jako jeho sestřičky. I přes to, že je občas pěkně líný, má ve škole výborné výsledky. Jako ostatní kluci nejradši běhá s míčem, ale rád se nabídne, když je doma potřeba pomoct s nějakou mužskou prací :) Přinese brambory, kanystr s pitnou vodou, nebo pomůže s přibíjením hřebíků.
Nemocná, ale nezničitelná Nisha
Nisha má velmi podobný příběh jako Subina. Od narození má problémy s nohami a musela podstoupit několik operací.
Rodiče jsou velmi staří a slabí, Nishini starší sourozenci už dávno odrostli a rodiče už se nezmohli na to, se o Nishu postarat. Sedmnáctiletá Nisha je u nás ale tak spokojená, že ani nechce na prázdniny a velké svátky jezdit domu. Jaká Nisha je? Dost možná ta nejpřátelštější dívka u nás! Je prostě úžasně vstřícná ke všem a miluje úplně každého, koho potká. Ve škole jí to bohužel nejde jako ostatním dívkám v jejím věku – jenže ty už s námi tak bydlí o několik let déle. Na ambicích a chuti se vzdělávat jí to ale neubírá a stejně všude hrdě prohlašuje, že bude zdravotní sestřičkou :)
Rodina malého Amulaye přišla do Káthmándú za prací
Šestiletý Amulay Punmagar je velmi neposedné dítko s úsměvem od ucha k uchu. Celá jeho rodina – sestry i rodiče – žijí u nás v domově. Přišli k nám z jedné z nejméně rozvinutých částí Nepálu, kde byli závislí jen na zemědělství.
S úrodou vycházeli tak tak, a proto se rozhodli odejít do Káthmándú. Amulay chodí zatím jen do přípravky na základní školu a jeho nejoblíbenější předmět je kreslení. Když si nemaluje obrázky (na papír nebo po sobě :)), rád se honí za míčem, nebo si hraje s autíčkama. Až vyroste, chtěl by se stát inženýrem anebo pilotem, který pilotuje ty největší letadla – vídá je totiž občas na obloze, jak krouží nad Káthmándú. To, že žije u nás v domově, mu může ke splnění snu významně pomoci – jako ostatní děti, i on se zde naučí perfektně anglicky a dostane kvalitní vzdělání na soukromé škole. Mezi jeho nejoblíbenější jídla patří oblíbené knedlíčky momo, dále nepálská specialita chowmain (nudle) a jako svůj nejmilejší nápoj uvádí mléko :)
Pilná Sumit bude jednou zubařkou
Sumit Tamang pochází z malé vesničky v horách, kde její tatínek pracuje jako a maminka má ve vsi malý obchod. Má tři bratry a jednu sestru. Půda přilehlá k jejich domu jim však stěží stačí na obživu, a tak se Sumit vydala studovat do velkoměsta – Káthmándú.
Tento okamžik považuje za nejšťastnější ve svém životě a chtěla by poděkovat zejména zakladatelce neziskovky – Myshe, za to, že jí studium umožnila a díky ní je o krůček blíže ke splnění svého snu – být zubařkou. Sumit se dobře učí a ve škole vyniká zejména v předmětu jménem science (něco mezi biologií a chemií), angličtině a také má velmi ráda nepálštinu – což je mimochodem jediný předmět, kde děti mohou mluvit ve škole nepálsky. Pokud se Sumit zrovna neučí, moc ji baví zpívat, a tak se často naším domovem linou krásné nepálské písně. Občas si na ně i sama zatančí, někdy se přidají další děti :) V klidných chvílích si ráda najde koutek, kde ji nikdo nebude rušit, a louská spoustu knih s příběhy.
- Šetříme peníze
- Šetříme čas
- Nevnucujeme se
- Kontrolujeme výsledky
